Posted By Milda on 13. 11. 2021
„Trampská muzika je náš život“
Rozhovor s trampskou kapelou Falešná karta
Je skvělé najde-li se trampská skupina slyšitelně vycházející z tradiční trampské muziky, která ji navíc svým projevem dokáže posouvat dál. Falešné kartě se to daří, aniž by vznikaly jakékoliv pochybnosti, zda se jejich projev nepřiklání spíše k folku. A tak oslovuje trampské publikum, které v mnoha jiných případech vede o projevu moderních trampských kapel spíše spory. Během svého odmlčení kapela chyběla. O to větší radost nás potkala po opětovném úspěšném rozjezdu. Falešná karta je opět zde. Na několik dotazů odpovídá kapelník Milda.
Zatímco tradiční „Falešňácké“ akce běžely nepřetržitě, kapela Falešná karta se trošku odmlčela. Proč?
Byl to souběh několika okolností. Já jsem se na konci roku 2003 oženil a začaly se nám s Magdou rodit děti (3), Vlasťák byl několikrát ve světě na delší čas „na zkušené“ (USA, Nový Zéland, Kanada), odešel od nás Číra a zůstali jsme v kapele jen ve třech, přičemž Jim postupně začal zjišťovat, že ho tramping a trampská muzika nenaplňují, no a to všechno vedlo k tomu, že jsme kapelní život trošku utlumili. Jak ale říkáš, osadní akce – potlach, Falešný lyže, Falešná voda, Festival Vírský sumec kombinovaný s Mikulášským trampským bálem, to všechno běželo dál. Naopak, třeba výjezdů na vodu ještě přibylo.
Uvažovali jste v období útlumu někdy o konci hraní?
Nikdy, trampská muzika je náš život.
Jak se rodila nová sestava kapely?
Od roku 2005 jsme s Jimem a Vlasťákem zůstali jen ve třech. Jim začal postupně zjišťovat, že ho to muzikantsky táhne spíš k blues-rocku a jinému než trampskému způsobu života, což na konci roku 2008 vyvrcholilo v jeho poklidný odchod z kapely i osady. Zůstali jsme s Vlasťákem sami a přemýšleli co dál. Rozhodně jsme chtěli pokračovat. Kapela našeho ražení má ale trošku omezenější možnosti získávání nových členů. Kapely jiných žánrů jednoduše vyhlásí konkurz, nebo „hodí lano“ někomu z jiné kapely, protože jim většinou jde jen o to společné dělání muziky. U nás je to jinak, pro nás má smysl pouze, pokud ten nový člen bude s námi zkoušet a hrát na vystoupeních, hlavně ale pak po nich na sejšnech, zároveň s námi bude jezdit i na vandry, na vody, pořádat s námi naše akce, prostě potřebujeme aby byl jedním z nás se vším všudy. Špičkový muzikant, který s námi odehraje koncert a zmizí domů je nám k ničemu.
Proto jsme se na začátku roku 2009 rozhodli oslovit Vráťu a Čáru, se kterými jsme už delší dobu muzicírovali na vandrech, vodách a u ohňů, takže jsme už věděli, že jim koluje v žilách stejná krev jako nám…a ukázalo se, že jsme udělali dobře.
Jim vám nedávno napsal písničku. Jste pořád v kontaktu s bývalými členy skupiny?
Se všemi bývalými Falešňáky máme korektní vztahy. Některé vídáme častěji, jiné méně. Třeba se zmíněným Jimem se vídáme tak 5x do roka.
Po takřka dvaceti letech hraní, jaká je vaše motivace jít pořád dál?
Hlavní věcí je, že nás to pořád moc baví. Taky čím víc toho o muzice víme, tím víc si uvědomujeme, že je pořád co zlepšovat (dynamika, frázování, výslovnost, technika zpěvu, intonace, dýchání…atd.), takže na tom chceme dál pracovat.
Existuje ještě akce, na které byste si chtěli zahrát, a zatím se to nepodařilo? A nebo muzikant, se kterým byste rádi stáli na jednom pódiu?
Pokud budu mluvit za sebe, jsem rád, že jsem si zahrál na některých místech, kudy kráčela historie trampské muziky a trampingu (Ústí, Malostranská beseda, Trojická, Horní Jelení, Slunečná paseka…atd.). Dalších takových významných míst je ještě spousta, takže ty bych mezi už jmenované rád doplnil.
Co se týče těch muzikantů, tak každý přirozeně touží zahrát si se svými vzory. Mými vzory jsou Wabi a Miki Ryvolové, Hop tropáci, Kapitán Kid, Pacifik, Wabi Daněk, Nezmaři, Žalman, Karabina, Stopa, Ozvěna a další. S některými z nich už jsem si na pódiu,v hospodě, na sejšnu nebo u ohně zahrál, s některými se mi to snad ještě v budoucnu podaří, s některými už bohužel nikoli (Wabi Ryvola).
Proč se po vlně objevů trampských kapel (vy, Magison, Lístek, Tempo di vlak) neobjevují další mladé trampské kapely?
Kolem roku 2003 to vypadalo, že trampskou muziku čeká světlá budoucnost. Pak se to ale bohužel nějak zlomilo. Proč tomu tak je nedokážu říci, to by bylo asi na nějaký hlubší sociologický rozbor.
Mám pocit, že dochází v posledních letech k útlumu celého trampského hnutí. Trampingu se věnuje méně lidí, to znamená, že je i méně muzikantů a tím i menší potenciál ke vzniku trampských kapel.
Doufejme, že se to změní.
Mladá nadějná Falešná karta slavila své největší soutěžní úspěchy přibližně před deseti roky. V době velkého vzestupu trampských kapel. Jak na tu dobu vzpomínáte?
V té době jsme neměli téměř žádné závazky, takže jsme jezdili ven každý víkend (koncerty, festivaly, vandry, narozeniny, potlachy, setkání trampů, vody…). Potkávali jsme se s neuvěřitelnou spoustou lidí, všude jsme hrávali až do rána (to nám zůstalo) a občas to bylo i dost náročný . Vzpomínáme na tu dobu samozřejmě moc rádi.
V té době jste v rozhovoru za nejdůležitější na světě označili „aby nám nezdražili struny, rum, kokos a vepřový…“ Co je nejdůležitější dnes?
To jsou samozřejmě stále důležité věci …doplnil bych ještě hlavně ať jsme zdraví my a naše rodiny a ať nás to baví i dál stejně jako doteď.
Vaše CD Kamarádům se vydalo do světa v roce 2002. Dočkáme se ještě nějaké nahrávky?
Snad ano, ale v roce 2013 to asi ještě nebude, protože na nové CD nemáme zatím dostatek nových písniček.
Co si myslíte o občas některými zasloužilými trampy pronášeném názoru o velké krizi a konci trampingu?
Doba je složitá. Mladí lidi mají teď spoustu lákadel (počítače, cestování, nakupování nesmyslů v obchodních centrech a tisíce dalších), k tomu ještě úsilí o získání a udržení práce (přesčasy, práce o víkendech atd.), o trampingu se moc v médiích nemluví, lidi se starají hlavně sami o sebe, zkrátka zdá se mně, že tramping nečekají úplně růžové roky.
Slyšel jsem, že jste se na Fort Hazardu zapsali do dějin jakýmsi zajímavým prvenstvím…
Vráťa, snad protože pochází z Pelhřimova – města rekordů, rozhodl se zapsat do historických kronik Fort Hazardu jakožto první člověk, jehož auto bylo odtud odtaženo odtahovkou :-).
Mohli byste neznalým vysvětlit odborné termíny „Střízlivák“ a „Falešňákovice“?
Střízlivák je kopec, kterým je potřeba se po cestě z hospody po čtyřech vyškrábat na náš osadní flek „Hradisko“, kde se v září odehrávají naše potlachy. Falešňákovice je náš „národní nápoj“. Je to flaška ve které je naložený skutečný had, ze které neustále „odebíráme“ a opět do ní doléváme slivovici.
Co plánujete do budoucna a co nejzásadnějšího byste chtěli lidstvu sdělit?
Chceme dál žít stejným stylem života, jakým žijeme. Pravidelně zkoušet a dělat nové písničky, mít tak kolem dvaceti vystoupení za rok, dál pořádat naše akce, prokládat to vodami, vandry a dalšími akcemi, zkrátka pohoda.
A co sdělit lidstvu ? Snad jen, že když máte partu skutečných kamarádů se kterými děláte to co vás baví a se kterými jste rádi a vzájemně se na sebe těšíte, je to daleko cennější než vagón peněz a dalších pozlátek.
Belmondo
Současná sestava kapely:
Milan Milda Dvořák – kytara, zpěv
Vlastimil Vlasťák Libra – kytara, zpěv
Tomáš Čára Volše – kytara, zpěv
Vratislav Vráťa Blažek – kontrabas, zpěv
Category: Napsali o nás |
Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Puchejř 2/2013 – Rozhovor s Mildou
Štítky:
