Jarní voda 2010 – Lužnice (20.-24. 5. 2010)
Poslední dva roky jsme v rámci jarní vody jeli Otavu. Je tam nádherně, ale letos jsme si řekli, že by to chtělo změnu a tak jsme si vybrali Hron. Jenže ouha. Celej květen propršel a na Slovensku řádily povodně. To nás donutilo změnit plán a vybrat nějakou řeku v Čechách. Protože už odedávná tradice říká že právě Lužnice vodáků je každoročně Mekkou, vybrali jsme si Lužnici. A tak jsme mohli ve čtvrtek 20. května na mostě v Suchdole zvolat „No to je voda tý vole“ a hned se utábořit v přilehlém kempu. Tam jsme taky večer u ohýnku poklábosili, popili a zahráli.
Ráno nás nepřivítalo zrovna nejkrásnější počasí, střídavě i pršelo, ale to nám nevadilo – nejsme z cukru. Jeli jsme úsek ze Suchdolu do Majdaleny. Po cestě nám moc přišla vhod zastávka v hospůdce u jezu Pilař.
Jelo se dál. Kousek od Majdaleny se na malém jízku při blbnutí v proudu cvakli Čára s Bárou…
…tato událost se později ukázala být naprosto klíčovou pro další průběh dne. V kempu na Majdaleně jsme Čáru a Báru slušně upozornili, že cvaknuvší se mají své povinnosti vůči partě, oni svoji roli rychle pochopili…a tak se strhla brutální becherovková smršť. Nejzajímavějšími událostmi toho večera bylo Vráťovo ukousnutí kusu nehtu Mildovi, ale hlavně noční příhoda Mildy a Čáry, kteří spali pod přístřeškem hned vedle sebe. Milda se šel v noci vyčurat a na zpáteční cestě nechtě šlápl Čárovi na Džus v krabici, který praskl a vylil se Čárovi na karimatku. Na to Čára zareagoval dnes již legendární větou „Áááá, Dášenka bude lyžovat“.
V sobotu se počasí výrazně zlepšilo. V poklidu jsme si proplouvali lužními lesy směrem k rozvodí.
Sem tam došlo i na nějakou tu souloď, při které ale, a to je zajímavé, někteří nepili.
Po cestě jsme měli několik zastávek. Při jedné z nich jsme v malebném místě i vařili.
Jelo se dál. Přišlo několik docela solidních bouřek, jedna technopárty v kempu kde jsme chtěli nocovat a taky jsme propluli kolem slavné chatky „U Luboše“, u které jsme tábořili při Falešné vodě 1999.
Dopluli jsme až k Jemčině, kde jsme se utábořili na domělém tábořišti na louce. Tam jsme v noci poseděli u ohýnku. Ráno se ukázalo, že louka není tábořiště, ale skutečně jen louka, což jsme se důrazně dozvěděli přímo od jejího majitele. Tábořiště bylo o 300 m dál. Část výpravy tady končila a část jela ještě do odpoledne dál po vodě.
Další fotky najdete u Mildy a Höpeho
Ahóooj
