Falešná karta

Posted By Milda on 7. 9. 2010

Na této akci se sice slavily Halířkovy 24. narozeniny, hlavně byla ale významná tím, že jsme zde Halíře přijímali do T.O. Falešná karta. Vše se odehrávalo v areálu nádraží v Brandýse nad Labem. Oslavy se zúčastnilo asi 20 lidí (Milda, Vlasťák, Číra, Helenka, Vlčice, Caja, Jack Nikotin, Pacička, Bóža, Fox Mulder, Ičin, Bizon, Endy, Táňa, Věrka, Jaňucha a další)

Na přijímací ceremoniál by asi Halířek nejradši co nejdřív zapomněl – ono vypít sklínku rumu a hned nato sklínku mlíka, není žádná radost…

…však se to taky Halířek snažil rozdýchat…ale marně 🙂

…no a jinak se hrálo a hrálo…blblo…

…a zase hrálo. Osobně jsme se tady seznámili s Endym, jehož písničky máme v repertoáru (Sebevrah, dopis na vojnu…)

Hráli jsme i na nádraží…

…i ve vlaku při cestě domů

Závěrečné foto – grupáč

Category: Kronika | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Halířovy 24. narozeniny (21.-23. 11. 1997)
Štítky:

Posted By Vráťa on 5. 9. 2010

Události tohoto prodlouženého víkendu se začaly psát už někdy na začátku roku 2010, kdy nám zavolal Lochness, jestli bysme si nechtěli zahrát na zahajovacím koncertě Porty 2010 v Ústí ještě společně s Kapitánem Kidem, Zlatým Orlem, Jitkou Vrbovou se Standou Chmelíkem, Zelenáči a Mikim Ryvolou se Zajdou a Jimem. No samozřejmě že jsme chtěli.

V Ústí jsme se sešli už odpoledne, lehce potrénovali a šup na pódium

Snad byli přítomní diváci stejně spokojení jako my – nám se hrálo nádherně (fotka z portálu Naše Ústí).

Hlavními hvězdami večera byli Miki Ryvola se Zajdou a Jimem  (fotka z portálu Naše Ústí).

Hned po koncertě jsme v přilehlém bufetu rozpoutali sejšn, který se protáhl až do svítání. Přidalo se k nám spousta dalších muzikantů a moc jsme si to užili (fotka ze stránek Porty).

Vlasťák ze sejšnu odjel někdy kolem půl třetí v noci do Prahy, protože ráno šel do práce. A tak zatímco my si v pátek lehce přispali a pak přes den nasávali portovní atmosféru, Vlasťák si to užíval v práci usínaje nad klávesnicí. V pátek večer jsme si jeli zahrát do hospůdky v Bohušovicích nad Ohří za Čárovým dávným kamarádem. Protože v sobotu byl na programu 20. potlach T.O. Mufloni u Moravských Budějovic, krásně jsme si namysleli že se ještě v pátek v noci přesuneme někam blíž směr Morava a někde ve voňavým lese si pod širákem přespíme. Naše romantické představy proměnil hustej déšť v ošklivou realitu – spaní pod smradlavým dálničním mostem přes Sázavu. Po probuzení jsme zajeli na obídek do „Krčmy u Žraloka“, kde jsme zavzpomínali na loňskou Falešnou vodu, a pak už jeli plnou parou do Moravských Budějovic, kde se k nám opět přidal Vlasťák.

Přes den jsme si zasoutěžili, zahráli, poklábosili, pokoupali se…a pak už nastalo večerní slavnostní zapálení. 

Naše vlajka společně s ostatními

 …a pak jsme se z večerního potlachu prozpívali až do nedělního rána

Zátiší se spícími Čárou, Vráťou a Bárou

…No a pak už jsme jeli domů odpočívat a dospávat tenhle náročný prodloužený víkend.

Další fotky z potlachu T.O. Mufloni najdete u Franka a Jary.

Category: Kronika | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Porta Ústí + 20. Výroční oheň T.O. Mufloni (24.-27.7. 2010)
Štítky:

Posted By Milda on 30. 8. 2010

Po dlouhé debatě o tom jakou bychom měli jet řeku, kdy to už už vypadalo, že to bude některá z řek v Polsku, padla nakonec volba z důvodu „nedovolené“ několika členů FK na dolní Berounku.

Zvadlo

Camrátko

Zúčastnili se:
Milda+Weverka+Miler+Martínek, Vlasťák+Lenka, Vráťa, Čára+Bára, Špica+Johan, Fox+Marika, Höpe+Maky, Kachna, Katka, Vladimír (ženského pohlaví), Hej Tom, Irééénka, Dalík, Medvěd, Nika+Olóšek, Eliška, Mučenka, Honza, Švorcák, Žak Širak, Suli+Katka…a další

Sraz byl v pátek ve vodáckém kempu ve Skryjích. Už dopředu jsme věděli, že minimálně v pátek a v sobotu bude naši výpravu zkrápět déšť.

Proto nebylo žádným překvapením, když už v pátek večer během našeho hraní ve stánku  začalo pršet. Naštěstí tam byly velký deštníky.

…a pršelo fest. Několik nešťastníků (a já mezi nima) bylo v noci vyplaveno jako krysy. Docela solidně stoupla voda v řece. Ráno jsme se rozhodli, že v boji proti hustému dešti a zimě zvolíme kombinaci taktik „ignorování“ a „přepití“ nepříznivého jevu. Na plnění taktického plánu jsme začali okamžitě pracovat.

Správná taktika přinesla své ovoce a tak je na následujících fotkách vidět, že sobotní deštivou plavbu užíváme.

Nejzkušenější borci, kteří už mají s popsanými taktikami mnohaleté zkušenosti, se dokonce i koupali.

Po cestě nám přišlo vhod ohřátí v hospůdce „U rozvědčíka“ (výše zmínění vybraní borci se zde zchladili pivem). Naše výprava zkrápěná celodenním deštěm dorazila do kempu v Branově. Tam nás čekal příjemný personál a obrovský, uvnitř až neskutečně suchý, voňavý a stoly a lavicemi vybavený vojenský stan = ideální místo pro usušení mokrých vodáků a pro jejich následnou zábavu. A tak jsme se do strun pěkně opřeli.

…a tak se zábava pěkně rozproudila. Dokonce tak, že v pozdních nočních hodinách došlo i na tanec u tyče. Čára tím tak položil základy svému velkému úspěchu (podrobnosti viz na konci).

…a ráno bylo krásně, modrá obloha, teplíčko, sluníčko. Nicméně změnit taktiku se nedá tak rychle, z minuty na minutu, to se musí postupně. Proto jsme prozatím odebrali pouze první část taktiky – „Ignorování“ nepříznivého jevu.

Během noci stoupla voda ještě skoro o metr. Pěkně to bylo vidět na ceduli v kempu , která bývá obvykle vysoko nad vodou.

A byla pohodička, voda tekla rychle, tak jsme pravidelně soulodili

Vlasťák pořádal na své lodi párty

Během dne se od nás oddělila část osazenstva, kteří si nemohli vzít na další dny dovolenou. Noc jsme strávili v hospůdce Seton. Samozřmě jsme si brnkli. Bylo to tentokrát i s erární baskytarou.

Další den bylo zase pěkně. Kousek od Setonu byly Žloukovice a tak se někteří z nás šli podívat na Červánek. Moc tímto děkujeme jednomu z osadníků, který se nás ujal a ukázal nám klubovnu.

Proplouváme krajinou pod Berounem

Krátká zastávka na Alkazaru

Nocovali jsme v kempu v Srbsku. Tam jsme taky provedli oficiální zakončení, vyfotili grupáč…

…a předali placky za nejlepší výkony. „Největšího cvakálka“ jsme přiřkli Medvědovi. Jedno cvaknutí mělo sice na kontě víc lidí ale Medvěd získal kladný body za to, že s námi jel jen jeden den a hlavně za to, že vykoupal nezaigelitovanou kytaru.

Placku „Norka“ vyhrál Čára. Celou plavbu podával poměrně výrazné výkony a všechno to korunoval oním tancem u tyče.

…a nakonec  fotka ze slavnostního předávání „Norka“

Pozn.: Tahle fotka je jeden obrovskej podvod. Když bylo slavnostní předávání v Srbsku, byl už Čára doma. Placku vzal k sobě Milda s tím, že na nejbližší akci se Čárovi předá. Milda ji ale zapomněl vzít hned na několik následujících akcí a tak nezbylo než předání nafotit bez placky a placku tam přidat ve Photoshopu 🙂

Spoustu dalších fotek z Falešné vody 2010 najdete u Höpeho, Mildy, Foxe a Švorcáka.

Category: Kronika | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Falešná voda 2010 – Berounka (6.-11. 8. 2010)
Štítky:

Posted By Vráťa on 18. 7. 2010

Na titulní straně bookletu prvního CD trampské kapely Falešná karta je fotografie lesa prozářeného dlouhými šikmými paprsky pronikajícími větvovím vzrostlých smrků. Proto jsem si poslech schovávala na den plný slunce. Vložila jsem zelený kotouček do přehrávače, usedla nikoli v lese na pasece, ale v zeleni našeho balkonu a? na první poslech mě chytlo pět skladeb ze čtrnácti. A to se mi tak často nestává. Napodruhé jsem vzala další čtyři! Už jsem věděla, že je deska moje. Nějak samozřejmě jsem si sedla k počítači a začala datlovat na klávesnici?

Kapela Falešná Karta pochází z Nového Města na Moravě, poprvé zahrála v roce 1995 a své songy představila zatím ve dvou zpěvnících vydaných vlastním nákladem. Na své první CD tedy již měla z čeho vybírat. Čtrnáct písniček trampské muziky navazuje na nejlepší tradice v tomto žánru, na bratry Ryvolovy, HopTrop? a najdeme v nich časem a především posluchači a kamarády prověřenou kvalitu. Ostatně CD Kamarádům je věnováno hlavně jim.

Úvodní píseň Sedmnáctá míle navozuje atmosféru celého cédéčka (Poslední cigáro si zapálím/ poslední sirkou co tu ještě mám/ poslední doušek z láhve dorazím/ naposled svýmu městu zamávám?a dál?/ a dál půjdu až na sedmnáctou míli). Vydáváme se na vandr, plni očekávání, s touhou po romantice, po nepoznaných Dálkách? Ve stejnojmenné písni už máme jízdenku koupenou a půlnoční vlak s námi uhání (?jak málo stačí naskočit a jet/ ze střechy sledovat celičkej svět/ vlak půlnoční v dálce už duní). A skutečně duní. Song Nepolapitelní vypráví o jiné cestě, o osudu psanců unikajících ruce zákona (Jsme ne-po-la-pi-tel-ní/ tomu teda věř/ že dříve uštveš divou zvěř/ ať se třeba přetrhneš/ nás nedostaneš/ jsme ne-po-la-pi-tel-ní). V písni Námořník naopak má hrdina dobrodružství dost a touží, aby doplul šťastně do přístavu, konečně po letech opustil loď a usadil se (Červené slunce připlav k nám/ nebe a moře já jenom znám/ rožni mou lampu v temných tmách/ řekni že zem je na dosah). Slyšíme jedinečný rytmus parní strojovny neúnavně pohánějící lodní šroub či koleso?žádná jiná mašina než pára takovou melodii nemá. Píseň Bláznům pár je sice na desce věnovaná Vlasťákovi, ale troufám si tvrdit, že patří všem, kteří na svá toulavá léta ještě nezapomněli (Tak se vracím do těch let kdy byl ještě mladej svět/ z dálky na mě mávaj kluci rozesmátí/ bláznům pár co jsem znal jimž jsem svoje písně psal/ věřit musím že se třeba jednou vrátí?).

Rytmus „tempo di vlak“, toulání, kamarádství, touhy, dálky, návraty, romantika ? více či méně nacházíme ve všech písních na tomto albu, o čemž vypovídají i jejich názvy: Tuláckej král (Sešlapaný boty z kůže neholená tvář/ starej hobo co má v očích dálek svatozář/ do tunelu vlak se řítí pod mašinou jiskry svítí/ ozvěna šum kotle odráží) – už jsme o tom slyšeli zpívat mnohokrát, ale žádnou zvětralost necítím, Hombre (Hej hombre vstávej aby se chlap z tebe stal/ hej hombre vstávej rychle svoje cajky zbal?). CD se uzavírá vyznáním v písni Toulám se dál (Nepočítám měsíce a roky v nichž jsem žil/ zapomínám jména měst a států kde jsem byl/ v upocenejch dlaních svírám opratě mejch snů/ za deštivejch nocí spřádám plány útěků? a tak toulám, toulám se dál?). Kapela neodolala zařazení jedné převzaté písně, která zdánlivě nezapadá do vandrovní atmosféry. Ve Scarborough Paula Simona s českým textem Jiřího „Edmonda“ Pavlíčka, v níž umírající voják posílá poslední vzkaz své milé (?v peřinkách děťátko spí / pak řekni jí, jak moc jsem ji chtěl / netuší, že polnic hlas drásá svět) se hlásí ke svému obdivu písním Simona a Garfunkela. Ale nezpívají se snad u ohňů?

Písně pro FK napsalo několik autorů: Robert „Roby“ Čechák pět, Milan „Red“ Šebek tři, Roman „Endy“ Kubena dvě, Pavel „Jim“ Macháček, Martin „Sam“ Lukášek a Jaroslav „Hráč“ Řezáč po jedné. V textech se sem tam mihnou kostrbatosti (Já na prstech bolavý puchejře mám/ těch rozličnejch tónů já jimi znám) v Bolavých křídlech, ale dobře se to zpívá. Ve sborech jsou ještě spíše klukovské trojhlasy příjemně sladěny, i když tam i v sólovém zpěvu slyším malinko nejistotu v dlouhých slabikách s nízkou samohláskou a. V Dopise na vojnu, ve Scarborough, v Písni ze života i několika dalších mě trochu ruší zpěvákovo(?) nekmitné ř. Tady se trochu zlobím. Když muzikant věnuje spoustu času hře na nástroj a vybrušuje svůj zpěv, proč si nenechá poradit, jak celkem jednoduše odstranit vadnou výslovnost téhle české hlásky?

V bookletu se dočteme o historii a obsazení kapely, prohlédneme si její foto. Na kytary hrají Milan „Milda“ Dvořák a Vlastimil „Vlasťák“ Libra, rytmiku obstarává Zdeněk „Číra“ Jirčík, kontrabas Pavel „Jim“ Macháček. Zpívají všichni, kdo sóla, se bohužel nedovíme. K CD patří velmi přehledný, vkusný a trvanlivý zpěvník obsahující komplet skladeb s texty a akordy, fotografie, ilustrace a dvě písně Paula Simona s Pavlíčkovými texty – Dnes tě čeká N.Y. a Boxer. Ty byly také natočeny, ale na desce se nakonec neobjevily kvůli neobdržení autorských práv.

Falešná karta hraje a zpívá své písně nefalšovaně srdcem. A sugestivně. Necelých 38 minut trempíren mne, která už se přece jen nějaký čas netoulá s báglem na zádech a nespí pod smrkem, alespoň zprostředkovaně přeneslo k mým dávným vandrům, ohňům, vzpomínkám? kamarádům. Za to jí upřímně děkuju.

Poznámka na závěr: Na zadní straně obalu cédéčka hledíme do plamenů. Oheň jsem si na balkoně přece jen netroufla rozdělat. Znáte lidi, nepochopili by to. Hasiči, policie, lékař?

Falešná karta – Kamarádům, vydáno vlastním nákladem, 2003, 38 min. – Sedmnáctá míle – Dálky – Bolavá křídla (Čírovi) – Dopis na vojnu – Scarborough – Námořník – Píseň ze života (táta a syn) – Nepolapitelní – Štěstí – Tuláckej král – Sebevrah – Bláznům pár (Vlasťákovi) – Hombre – Toulám se dál (Mildovi)

Džexna, Folktime 2003

Category: Napsali o nás | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Falešná karta – Kamarádům a nejen jim
Štítky:

Posted By Vráťa on 17. 7. 2010

Falešná karta je trampská kapela (a zároveň trampská osada) z Nového Města na Moravě. Hlavně je to však parta kamarádů, kterým je spolu dobře a jezdí spolu na vandry nebo na vodu, a z jejich muziky je to znát. Dali se dohromady v roce 1995 a od té doby stihli posbírat slušnou řádku ocenění ze spousty nejen trampských akcí.

Mohou se chlubit vítězstvím například na Olešnické kytce, na Trampské notě, Trampském cigáru, Country tribuně či Tovačovském portálu, za svou njevýznamnější trofej považují Trampskou Portu, kterou vybojovali v roce 2003. Mají za sebou také několikanásobnou účast na Zahradě, kde vždy rozdávali pohodu v rámci Trampského odpoledne na zámku. Na Slunovratu hrají letos podruhé. Vloni tu na sebe upozornili především po skončení hlavního večerního programu, kdy táhli velmi povedený jam-session na „malé scéně“ až do rána…

Jejich diskografii zatím tvoří dva nosiče vydané vlastním nákladem: Kamarádům… (2003) a Live (2003, nahráno živě jako součást pořadu Radia Proglas „Jak se Vám líbí“). V současné době hrají ve složení: Milan Milda Dvořák – kytara, zpěv, Vlastimil Vlasťák Libra – kytara, zpěv, Zdeněk Číra Jirčík a Pavel Jim Macháček – kontrabas a zpěv.

Z informačního letáku festivalu Slunovrat
Pardubice, červen 2004

Category: Napsali o nás | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Z letáku na Slunovratu 2004
Štítky:

Posted By Vráťa on 17. 7. 2010

…si přeje trampská skupina Falešná karta

Vyzdobit si název kapely přívlastkem „falešná“ to už chce kus odvahy. Jenže jedná-li se o kartu a navíc trampskou muziku, je vše jinak. Falešná karta se z nekorunovaného krále všech sejšnů vypracovala na jednu z nejoblíbenějších kapel svého žánru, aniž by pokoncertní hraní zanedbávala. Hlasově se kapela časem usadila, a i když míří některou písní k folku, trampský kabát nevyměňuje. Na Trampské portě v Ústí roku 2003 vyhrála Diváckou Portu a rozšířila tím řádku vítězství (Olešnická kytka, Trampská cigára, Trampská nota, Tovačovský portál, FTP Skalička,…). „Falešňáci“ několikrát pokřtili svoje CD „Kamarádům“ (mimochodem prodávané za 120 Kč včetně zpěvníku!), pořádají či spolupořádají řádku příjemných akcí, ale o tom všem raději v následujícím rozhovoru.

Minulý rok jste vydali vaše první CD „Kamarádům…“. Můžete nám ho představit? Proběhly nějaké veřejné křty?

Milda: Desku jsme natáčeli v listopadu 2002 v Trampstudiu v Božičanech u kamarádů Lubomíra Ríši Melichara a Jaromíra Míráče Ziky (z Loketských Roháčů). Vydali jsme ji vlastním nákladem a je na ní 14 písniček. Předkřest se konal v Padochově u kamarádů z dua Rosa Coeli a předkmotrem byl Jarda Samson Lenk. První křest se konal v Praze v Trojické a zorganizoval ho pro nás kamarád Karel Cimbura Vidimský. Pražským kmotrem byla legenda trampské písničky Kapitán Kid. Poslední křest jsme si zorganizovali sami. Konal se v Nedvědici a vystoupili na něm také kapely Letokruhy, Tempo di vlak, Hluboké nedorozumění a Vojta „Kiďák“ Tomáško s Ríšou Melicharem. Křest provedly naše zlaté holky z fan klubu. Další CD, které se pokoušíme šířit mezi lidi, je live nahrávka z našeho vystoupení v rádiu Proglas.

Trampská skupina Falešná karta má svůj fan klub?

Milda: Celý je to taková recese. Fan klub vznikl v roce 1999 a tvoří ho samý ženský. Mají svoje vlastní stanovy, průkazky, trička s našema fotkama, vlajku. Hlavní tahounkou a velitelkou fan klubu je naše dlouholetá kamarádka Helenka. Občas si s nima děláme různé naschvály a škádlíme se. Holky nám taky pomáhají v pořádání některých našich akcí. Za všechno, co pro nás dělají, jim patří náš velký dík.

Pořádáte tedy nějaké své tradiční akce?

Milda: Tou nejstarší akcí je náš „Mikulášský trampský bál“ ve Víru, který pořádáme společně s našema holkama z fan klubu každoročně od roku 1995. Snažíme se na každý bál připravit nějakou ptákovinu. Jednou jsme se např. převlíkli za částečně dívčí metalovou kapelu „Vaření chrousti“a za doprovodu absolutně neposlouchatelnýho deathmetalu jsme blbli na pódiu. Od roku 2000 jsme odpoledne před bálem začali pořádat trampský festiválek „Vírský sumec“, na kterém se už vystřídalo mnoho známých kapel a muzikantů např. Tempo di vlak, Přístav, Lístek, Pupkáči, Lucka Faltýnková, Magda Brožková a mnoho dalších. Jelikož jsme trampská osada, tak pořádáme samozřejmě každý rok výroční oheň – potlach. A protože jsme kapela, tak se snažíme o to, aby se na něm co nejvíc hrálo. Hraje se s menšími přestávkami od pátku až do neděle.

Teprve u vás jsem přišel na to, že i lyže, moře či voda mohou být „falešné“. Jak to tedy je?

Milda: Každý rok pořádáme sportovně-labužnicko-hudebně-recesistickou akci „Falešný lyže“. Od pátku do neděle zpíváme, lyžujeme, jíme ovar a děláme ptákoviny. Každoročně vyrážíme na „Falešnou vodu“. Už jsme sjeli Lužnici, Ohři, Sázavu, Berounku a Vltavu. Nejzákeřnější je vždycky první den plavby, zvaný též „Rumovej den“. Občas jezdíváme taky na čtyři dny do Chorvatska k moři na akci „Falešný móře“, spíme tam pod širákem, zpíváme, koupeme se a blbneme.

Povíte něco o akci „24 hodin Le Mans“?

Milda: Tahle zajímavá akce se konala v dubnu 2002 na naší chatě ve Víru. Nápad jsem nosil v hlavě asi tři roky. Šlo o to, sezvat muzikanty a pokusit se hrát trampský písničky nepřetržitě 24 hodin. Podle pravidel se nesměla žádná písnička opakovat, přestávka byla jen 5 min každou hodinu a 15 min každé 3 hodiny. Začínalo se v počtu 13 muzikantů, ale celých 24 hodin jsme vydrželi jen Vlasťák, Traper a Slůně a já. Odehráli jsme celkem 434 písniček a opravdu nádherně jsme si zahráli a zazpívali. Sice se mi hlas vrátil až následující čtvrtek a prsty taky nepředstavitelně bolely, ale byla to krása.

Letos jste spolupořádali 10. Československý potlach. Jak jste se k tomu dostali?

Milda: Už dlouhou dobu jsme v kontaktu s kamarády kolem trampského časopisu „Oslavské boudy“ z regionu kolem Oslavky. Kluci nás oslovili, jestli bychom nechtěli být součástí pořadatelského týmu a my přikývli. Hlavním mozkem byl Igor „Drobek“ Kučera, dle mého názoru osobnost, která v současné době dělá pro „náš“ tramping nejvíc ze všech lidí, které já znám. Kdo nepořádal někdy tak velkou akci, nemůže mít vůbec představu o tom, kolik věcí je potřeba zařídit. Situaci nám zkomplikovaly ještě zákazy rozdělávání ohňů. Podle ohlasů si ale myslíme, že se potlach lidem líbil.

Jaký je Váš největší zážitek z vystupování?

Číra: Největším zážitkem je asi moje první vystoupení na pódiu před obecenstvem na bále v Rožné v roce 1997. Tehdy jsem ještě s klukama zpívával jen tak u ohně. Až tady mě kamarádi rozhoupali a vyvolali na pódium „Číro zazpívej“! Trémou se mě klepaly kolena. Na parketu lidi svítili zapalovačema a udělali perfektní atmosféru. Teprve po nějaké době po téhle zkoušce ohněm jsem s klukama začal vystupovat pravidelně.
Milda: Za devět let hraní u mnoha ohňů a na mnoha pódiích po celé republice se těch zážitků nashromáždilo velké množství. Nádherný byl třeba výhled z pódia na hřebeny Vysokých Tater na festivalu v Šuňavě na Slovensku, nádherný byl pocit, když uplynula 24. hodina na akci „24 hodin Le Mans“…
Jim: … pro mě je největším zážitkem asi každý vystupování, protože vždycky je to něčím jiný a nový. Ale je fakt, že zahrát si na Trampský portě je opravdu velká zkušenost a pocit, že mě při tom pozorovalo deset tisíc očí, ve mně zanechal docela silný vzpomínky. Taky musím zmínit x večerů, který se nepozorovaně proměnily v ráno a nám toho bylo pořád málo.

Prý vám vloni byla po zisku Divácké Porty v Ústí nabídnuta telefonicky účast na finále Porty v Jihlavě, ale pak to mělo nějaký zádrhel?

Vlasťák: Jo, jo, je to pravda, malinkej zádrhel tam fakt byl. Nabídka přišla hned po návratu domů z Trampské porty 2003 z Ústí n.L. Sotva jsem úplně odrovnanej vlezl do postele, probudil mě Jim telefonem. Taky rozespalej se mi snažil sdělit, že mu právě volal pořadatel jihlavské Porty a nabídl nám hraní v sobotním odpoledním programu. Prej ho tlačí čas a tak nám dal na rozmyšlenou jen několik hodin. Znamenalo to vzbudit zbytek Falešné karty a co nejrychleji se domluvit. Zjistili jsme, že zrovna v tom termínu hrajeme na Zahradě a že by se to dalo stihnout maximálně tak letadlem, ale rozhodně ne naším formoušem. Po chvíli kombinovaní, co jak posunout, jsme to vzdali. Člověk holt nemůže bejt všude. Když jsme výsledek chtěli sdělit na telefonní číslo, co nám organizátor nadiktoval, čekalo nás překvapení! Na druhé straně drátu se z organizátora vyklubal Jepťák z Hlubokýho nedorozumění a nám došlo, že si z nás ukázkově vystřelili!

Váš oblíbený autor a písnička?

Číra: Autor? Naši kamarádi, jejichž písničky hrajeme na vystoupeních – Roby, Sam, Hráč, Endy a další, ale taky ti známější – třeba bratři Ryvolové, Hoptropáci, Plavci a další. Písnička? Toulavej od Kiďáka a Zlatý údolí od Pacifiku.
Milda: Mými životními autory jsou bratři Ryvolové. Mojí zamilovanou je Co zbejvá od Mikiho.
Vlasťák: Autor jistě Hop Trop. Moje oblíbená písnička je proměnlivá…momentálně hraju nejradši Vodáckou holku od Samsona.
Jim: Poslouchám jen svoje oblíbené autory a snažím se nikoho nevyzvedávat. Cením si stejně Mikiho Ryvoly, Samsona, Redla, tvorby Druhé trávy jako Lenyho Krawitze, S&G či Erica Claptona. A písnička??? Absolutně si mě získaly všechny z LP Bedna od whisky, protože jsem na ní vyrostl a naučil se na ní Cmaj7 a G+.

Co vám dává trampská muzika?

Číra: S trampskou muzikou jsem už prožil moc krásných chvil. Velkou radost mi přináší třeba chvíle, když lidi zpívají při našich vystoupeních s námi.
Jim: Docela hodně. Prakticky jsem na ní vyrostl, takže jsem v ní hledal životní moudra. Když stopuju, zpívám si On the road a když se při sejšnu nad ránem upadá, zní mi v hlavě Nedohraná …

Proč si myslíte, že berou vaši muziku všechny trampské generace?

Milda: Podle mého názoru jsou písničky, které hrajeme jednoduché, melodické a zpěvné, takže by se mohly líbit nejen trampům všech generací, ale i netrampům všech generací. Složitější písničky se složitějšími harmoniemi si posluchače hledají obtížněji.

Dlouhou dobu se mi zdál váš pódiový projev dost svázaný, zatímco po seskočení dolů a sejšnování se z vás hrnul nepřetržitý proud živé muziky úplně sám. Vždycky jsem si říkal – tak takhle by se do toho měli opřít i na pódiu – a během poslední doby se to stalo velmi příjemnou skutečností. Jak jste to cítili vy?

Vlasťák: Je pravda, že se na pódiu necítíme úplně jako doma. Člověk nikdy neví jakej zvuk z aparatury vyleze, co bude slyšet na pódiu a co venku. Snažíme se zahrát a zazpívat co nejlíp, dost se na to soustředíme a pak to asi občas vypadá svázaně. Stejně se ale celou dobu těšíme, až na pódiu dohrajeme a můžeme slézt dolů, sednout si mezi lidi a zahrát přímo jim a zazpívat si s nima dohromady. Úžasný to bylo třeba na Slunovratu 2003, kde jsme si šli sednout s kytarama ke stánku s občerstvením. Během chvilky se kolem nás nahromadilo tolik lidí, že si už neměli ani kam sednout. Lehali si na celty kolem nás a všichni poslouchali a zpívali. Pak jsme skoro ani nešli spát.

Co je pro Falešnou kartu úplně nejdůležitější na světě?

Vlasťák: Aby nám nezdražili struny, rum, kokos a vepřový…
Jim: …a jablko …

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?

Vlasťák: Pomalu se nám blíží deset let kapely a zároveň i deset let osady, takže asi začneme připravovat oslavy. Jinak chceme víc trénovat, učit se nový věci a hlavně hrát, hrát a zase hrát…

Na internetu máte také své stránky, co o nich?

Milda: Začali jsme je s Vlasťákem tvořit už v roce 1999. Je tam o nás nepřeberné množství informací a kolem 350 fotek. Dočtete se tam podrobnosti o jednotlivých členech Falešné karty, o našich úspěších, v kronice jsou reportáže z vybraných akcí, je tam popsána naše historie, návštěvník si zda také může stáhnout mnoho zpěvníků našich písniček ale i známých trampských písniček, dále se zde dozvíte o termínech našich vystoupení, o fan klubu, v neposlední řadě také kontakty na nás. Nakonec nám můžete něco napsat do virtuálního cancáku.

Milan Belmondo Plch
Časopis Folk a Country, červen 2004

Category: Napsali o nás | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Aby nám nezdražili struny, rum, kokos a vepřový…
Štítky:

Posted By Milda on 14. 7. 2010

Jednalo se o neoficiální předkřest CD „Kamarádům…“. Proběhl na akci, kterou pořádali kamarádi z dua ROSA COELI u příležitosti 5 let od svého založení. Kluci na tuto akci pozvali jako hosta Jardu „Samsona“ Lenka a právě on provedl „předkřest“ našeho CD a zahrál si snámi i na bálu, který navazoval na oficiální program. 

Ještě jedna fotka z bálu

Spokojení diváci

Category: Kronika | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Předkřest CD „Kamarádům…“ – Padochov (29.3. 2003)
Štítky:

Posted By Milda on 14. 7. 2010

Tento křest pro nás zorganizoval v Pražském P-Klubu v Trojické neúnavný organizátor Pražských trampských hudebních pořadů – Karel „Cimbura“ Vidímský, kterému tímto moc děkujeme. Večer se moc vydařil.

Zvadlo

Od 20.00 do 22.30 probíhal oficiální program ve kterém jsme odehráli všechny písničky z CD…

…zahrál si zde i náš kmotr Kapitán Kid

…a ve kterém proběhl vlastní křest

Cimbura nám předal jako dárek nové CD kapely PRAVÁ KARTA „Falešňákům“ – povedená taškařice (zkuste se podívat i na ty nejmenší detaily třeba na domovence)…zadní obal…

…a rozložený přední obal

 Po zakončení oficiálního programu jsme rozpoutali sejšn pod pódiem.

Category: Kronika | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Křest CD „Kamarádům…“ – Praha (8.4. 2003)
Štítky:

Posted By Milda on 14. 7. 2010

Toto byl jediný křest našeho prvního CD – „Kamarádům…“ , který jsme si organizovali a pořádali sami. Konal se v sobotu 3.5. 2003 v kulturním domě v Nedvědici. Křest jsme pojali tak, že jsme si pozvali několik kapel a jednotlivců, kteří vystoupili na minifestiválku, který vlastnímu křtu předcházel.

Zvadlo

Kromě účinkujících uvedených na zvadle vystoupili neplánovaně ještě kapela Letokruhy ze Slovenska a Lucka Faltýnková. Po minifestiválku jsme nastoupili my. Náš blok trval asi 1,5 hod. Odehráli jsme všech 14 písniček z CD + Boxera a Dneska tě čeká New York, které se na CD kvůli autorským právům nedostaly.

V první polovině našeho vystoupení se na pódiu vyloupl Cimbura (organizátor našeho křtu v Praze v Trojické, kde byl kmotrem Kapitán Kid) a předal nám překvapení – CD SAMI SOBĚ, na kterém je kompletní záznam z celého večera v Trojické. Ten špičkovej obal dělal Honza Mlha, který dělal i obaly na CD „Kamarádům…“. Tohle nebyla od tandemu Cimbura – Honza Mlha první taškařice – na křtu v Trojické nám předali CD kapely PRAVÁ KARTA „Falešňákům…“ – parádní fór

V druhé polovině našeho vystoupení proběhl křest. Naším přáním bylo, aby toto naše první CD pokřtily naše milovaný holky z FKFK (Fan Klub Falešné Karty). Holky si vymyslely taškařici – Každý z nás dostal bryndáček s vyšitou falešnou kartou a jménem a poté byl pocákán vodou jejich komplicem Pupíkem. Potom už bylo CD polito Curacaem – oblíbeným pitím fanklubaček a velitelka fanklubu Hlenka pronesla poselství.

Potom jsme v pohodlí vleže vyslechli novou hymnu FKFK

Celý program sledovalo okolo 150 spokojených diváků

Po křtu jsme dohráli naše vystoupení a pak už vypukl velký sejšn který trval nepřetržitě od soboty 23.00 do neděle 9.00. Tahle fotka je tak z 3.00.

 

Category: Kronika | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Křest CD „Kamarádům…“ – Nedvědice (3.5. 2003)
Štítky:

Posted By Milda on 14. 7. 2010

Vlastnímu natáčení CD „Kamarádům“ předcházelo mnoho intenzívních víkendových zkoušení. Na těchto zkouškách jsme pořád dokola opakovali a vyšperkovávali vybraných 16 písniček.  Konečně nastala očekávaná chvíle, kdy jsme se na konci listopadu vypravili do domácího studia Míráče Zíky s názvem „Trampstudio“, které je umístěné v malebném domku v Božičanech nedaleko Karlových Varů.

Ve studiu jsme trávili veškerý čas – ve dne i v noci

Na následující fotce Míráč se svým oblíbeným souslovím, které používal před zmáčknutím tlačítka REC

Hudebním režisérem byl Lubomír „Ríša“ Melichar – kapelník Roháčů z Lokte nad Ohří. Ríša bděl nad tím, abychom nezpívali falešně, vyslovovali a zasekávali stejně koncovky atd. …na fotce právě Ríša glosuje situaci, kdy se Milda zpozdil v kytarovým sólu za doprovodem…

Občas se nám vloudil do hraní nějaký ten falešný tón…to se pak okřídleným rčením, který poprvé použil Jim, řeklo: „Je tam…HAJZL !!!“

Natáčení probíhalo následovně: Nejdřív jsme nahrálii všechny písničky všichni dohromady, jako na zkoušce – tak vznikla tzv. synchrostopa, kterou jsme pak měli puštěnou ve sluchátkách a na kterou jsme se chytali. Pak nastoupili Milda a Vlasťák a nahráli dohromady kytary (na fotce). Potom Jim s basou a potom se nahrály kytarový sóla.

Nakonec jsme nahráli zpěvy. Pokud se natáčely sbory, tak jsme zpívali všichni naráz (pokud sólo, tak zpíval sólista sám).

Občas se vloudily i menší problémy…Na fotce je Milda chvilku poté, co se dozvěděl, že Míráč omylem smazal kytary v písničce Dneska tě čeká New York a že je budem natáčet znovu…

…které jsme ale všechny překonali a CD „Kamarádům…“ spatřilo světlo světa. 

 

Category: Kronika | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Natáčení CD „Kamarádům…“ (listopad, prosinec 2002)
Štítky: