Falešná karta

…si přeje trampská skupina Falešná karta

Vyzdobit si název kapely přívlastkem „falešná“ to už chce kus odvahy. Jenže jedná-li se o kartu a navíc trampskou muziku, je vše jinak. Falešná karta se z nekorunovaného krále všech sejšnů vypracovala na jednu z nejoblíbenějších kapel svého žánru, aniž by pokoncertní hraní zanedbávala. Hlasově se kapela časem usadila, a i když míří některou písní k folku, trampský kabát nevyměňuje. Na Trampské portě v Ústí roku 2003 vyhrála Diváckou Portu a rozšířila tím řádku vítězství (Olešnická kytka, Trampská cigára, Trampská nota, Tovačovský portál, FTP Skalička,…). „Falešňáci“ několikrát pokřtili svoje CD „Kamarádům“ (mimochodem prodávané za 120 Kč včetně zpěvníku!), pořádají či spolupořádají řádku příjemných akcí, ale o tom všem raději v následujícím rozhovoru.

Minulý rok jste vydali vaše první CD „Kamarádům…“. Můžete nám ho představit? Proběhly nějaké veřejné křty?

Milda: Desku jsme natáčeli v listopadu 2002 v Trampstudiu v Božičanech u kamarádů Lubomíra Ríši Melichara a Jaromíra Míráče Ziky (z Loketských Roháčů). Vydali jsme ji vlastním nákladem a je na ní 14 písniček. Předkřest se konal v Padochově u kamarádů z dua Rosa Coeli a předkmotrem byl Jarda Samson Lenk. První křest se konal v Praze v Trojické a zorganizoval ho pro nás kamarád Karel Cimbura Vidimský. Pražským kmotrem byla legenda trampské písničky Kapitán Kid. Poslední křest jsme si zorganizovali sami. Konal se v Nedvědici a vystoupili na něm také kapely Letokruhy, Tempo di vlak, Hluboké nedorozumění a Vojta „Kiďák“ Tomáško s Ríšou Melicharem. Křest provedly naše zlaté holky z fan klubu. Další CD, které se pokoušíme šířit mezi lidi, je live nahrávka z našeho vystoupení v rádiu Proglas.

Trampská skupina Falešná karta má svůj fan klub?

Milda: Celý je to taková recese. Fan klub vznikl v roce 1999 a tvoří ho samý ženský. Mají svoje vlastní stanovy, průkazky, trička s našema fotkama, vlajku. Hlavní tahounkou a velitelkou fan klubu je naše dlouholetá kamarádka Helenka. Občas si s nima děláme různé naschvály a škádlíme se. Holky nám taky pomáhají v pořádání některých našich akcí. Za všechno, co pro nás dělají, jim patří náš velký dík.

Pořádáte tedy nějaké své tradiční akce?

Milda: Tou nejstarší akcí je náš „Mikulášský trampský bál“ ve Víru, který pořádáme společně s našema holkama z fan klubu každoročně od roku 1995. Snažíme se na každý bál připravit nějakou ptákovinu. Jednou jsme se např. převlíkli za částečně dívčí metalovou kapelu „Vaření chrousti“a za doprovodu absolutně neposlouchatelnýho deathmetalu jsme blbli na pódiu. Od roku 2000 jsme odpoledne před bálem začali pořádat trampský festiválek „Vírský sumec“, na kterém se už vystřídalo mnoho známých kapel a muzikantů např. Tempo di vlak, Přístav, Lístek, Pupkáči, Lucka Faltýnková, Magda Brožková a mnoho dalších. Jelikož jsme trampská osada, tak pořádáme samozřejmě každý rok výroční oheň – potlach. A protože jsme kapela, tak se snažíme o to, aby se na něm co nejvíc hrálo. Hraje se s menšími přestávkami od pátku až do neděle.

Teprve u vás jsem přišel na to, že i lyže, moře či voda mohou být „falešné“. Jak to tedy je?

Milda: Každý rok pořádáme sportovně-labužnicko-hudebně-recesistickou akci „Falešný lyže“. Od pátku do neděle zpíváme, lyžujeme, jíme ovar a děláme ptákoviny. Každoročně vyrážíme na „Falešnou vodu“. Už jsme sjeli Lužnici, Ohři, Sázavu, Berounku a Vltavu. Nejzákeřnější je vždycky první den plavby, zvaný též „Rumovej den“. Občas jezdíváme taky na čtyři dny do Chorvatska k moři na akci „Falešný móře“, spíme tam pod širákem, zpíváme, koupeme se a blbneme.

Povíte něco o akci „24 hodin Le Mans“?

Milda: Tahle zajímavá akce se konala v dubnu 2002 na naší chatě ve Víru. Nápad jsem nosil v hlavě asi tři roky. Šlo o to, sezvat muzikanty a pokusit se hrát trampský písničky nepřetržitě 24 hodin. Podle pravidel se nesměla žádná písnička opakovat, přestávka byla jen 5 min každou hodinu a 15 min každé 3 hodiny. Začínalo se v počtu 13 muzikantů, ale celých 24 hodin jsme vydrželi jen Vlasťák, Traper a Slůně a já. Odehráli jsme celkem 434 písniček a opravdu nádherně jsme si zahráli a zazpívali. Sice se mi hlas vrátil až následující čtvrtek a prsty taky nepředstavitelně bolely, ale byla to krása.

Letos jste spolupořádali 10. Československý potlach. Jak jste se k tomu dostali?

Milda: Už dlouhou dobu jsme v kontaktu s kamarády kolem trampského časopisu „Oslavské boudy“ z regionu kolem Oslavky. Kluci nás oslovili, jestli bychom nechtěli být součástí pořadatelského týmu a my přikývli. Hlavním mozkem byl Igor „Drobek“ Kučera, dle mého názoru osobnost, která v současné době dělá pro „náš“ tramping nejvíc ze všech lidí, které já znám. Kdo nepořádal někdy tak velkou akci, nemůže mít vůbec představu o tom, kolik věcí je potřeba zařídit. Situaci nám zkomplikovaly ještě zákazy rozdělávání ohňů. Podle ohlasů si ale myslíme, že se potlach lidem líbil.

Jaký je Váš největší zážitek z vystupování?

Číra: Největším zážitkem je asi moje první vystoupení na pódiu před obecenstvem na bále v Rožné v roce 1997. Tehdy jsem ještě s klukama zpívával jen tak u ohně. Až tady mě kamarádi rozhoupali a vyvolali na pódium „Číro zazpívej“! Trémou se mě klepaly kolena. Na parketu lidi svítili zapalovačema a udělali perfektní atmosféru. Teprve po nějaké době po téhle zkoušce ohněm jsem s klukama začal vystupovat pravidelně.
Milda: Za devět let hraní u mnoha ohňů a na mnoha pódiích po celé republice se těch zážitků nashromáždilo velké množství. Nádherný byl třeba výhled z pódia na hřebeny Vysokých Tater na festivalu v Šuňavě na Slovensku, nádherný byl pocit, když uplynula 24. hodina na akci „24 hodin Le Mans“…
Jim: … pro mě je největším zážitkem asi každý vystupování, protože vždycky je to něčím jiný a nový. Ale je fakt, že zahrát si na Trampský portě je opravdu velká zkušenost a pocit, že mě při tom pozorovalo deset tisíc očí, ve mně zanechal docela silný vzpomínky. Taky musím zmínit x večerů, který se nepozorovaně proměnily v ráno a nám toho bylo pořád málo.

Prý vám vloni byla po zisku Divácké Porty v Ústí nabídnuta telefonicky účast na finále Porty v Jihlavě, ale pak to mělo nějaký zádrhel?

Vlasťák: Jo, jo, je to pravda, malinkej zádrhel tam fakt byl. Nabídka přišla hned po návratu domů z Trampské porty 2003 z Ústí n.L. Sotva jsem úplně odrovnanej vlezl do postele, probudil mě Jim telefonem. Taky rozespalej se mi snažil sdělit, že mu právě volal pořadatel jihlavské Porty a nabídl nám hraní v sobotním odpoledním programu. Prej ho tlačí čas a tak nám dal na rozmyšlenou jen několik hodin. Znamenalo to vzbudit zbytek Falešné karty a co nejrychleji se domluvit. Zjistili jsme, že zrovna v tom termínu hrajeme na Zahradě a že by se to dalo stihnout maximálně tak letadlem, ale rozhodně ne naším formoušem. Po chvíli kombinovaní, co jak posunout, jsme to vzdali. Člověk holt nemůže bejt všude. Když jsme výsledek chtěli sdělit na telefonní číslo, co nám organizátor nadiktoval, čekalo nás překvapení! Na druhé straně drátu se z organizátora vyklubal Jepťák z Hlubokýho nedorozumění a nám došlo, že si z nás ukázkově vystřelili!

Váš oblíbený autor a písnička?

Číra: Autor? Naši kamarádi, jejichž písničky hrajeme na vystoupeních – Roby, Sam, Hráč, Endy a další, ale taky ti známější – třeba bratři Ryvolové, Hoptropáci, Plavci a další. Písnička? Toulavej od Kiďáka a Zlatý údolí od Pacifiku.
Milda: Mými životními autory jsou bratři Ryvolové. Mojí zamilovanou je Co zbejvá od Mikiho.
Vlasťák: Autor jistě Hop Trop. Moje oblíbená písnička je proměnlivá…momentálně hraju nejradši Vodáckou holku od Samsona.
Jim: Poslouchám jen svoje oblíbené autory a snažím se nikoho nevyzvedávat. Cením si stejně Mikiho Ryvoly, Samsona, Redla, tvorby Druhé trávy jako Lenyho Krawitze, S&G či Erica Claptona. A písnička??? Absolutně si mě získaly všechny z LP Bedna od whisky, protože jsem na ní vyrostl a naučil se na ní Cmaj7 a G+.

Co vám dává trampská muzika?

Číra: S trampskou muzikou jsem už prožil moc krásných chvil. Velkou radost mi přináší třeba chvíle, když lidi zpívají při našich vystoupeních s námi.
Jim: Docela hodně. Prakticky jsem na ní vyrostl, takže jsem v ní hledal životní moudra. Když stopuju, zpívám si On the road a když se při sejšnu nad ránem upadá, zní mi v hlavě Nedohraná …

Proč si myslíte, že berou vaši muziku všechny trampské generace?

Milda: Podle mého názoru jsou písničky, které hrajeme jednoduché, melodické a zpěvné, takže by se mohly líbit nejen trampům všech generací, ale i netrampům všech generací. Složitější písničky se složitějšími harmoniemi si posluchače hledají obtížněji.

Dlouhou dobu se mi zdál váš pódiový projev dost svázaný, zatímco po seskočení dolů a sejšnování se z vás hrnul nepřetržitý proud živé muziky úplně sám. Vždycky jsem si říkal – tak takhle by se do toho měli opřít i na pódiu – a během poslední doby se to stalo velmi příjemnou skutečností. Jak jste to cítili vy?

Vlasťák: Je pravda, že se na pódiu necítíme úplně jako doma. Člověk nikdy neví jakej zvuk z aparatury vyleze, co bude slyšet na pódiu a co venku. Snažíme se zahrát a zazpívat co nejlíp, dost se na to soustředíme a pak to asi občas vypadá svázaně. Stejně se ale celou dobu těšíme, až na pódiu dohrajeme a můžeme slézt dolů, sednout si mezi lidi a zahrát přímo jim a zazpívat si s nima dohromady. Úžasný to bylo třeba na Slunovratu 2003, kde jsme si šli sednout s kytarama ke stánku s občerstvením. Během chvilky se kolem nás nahromadilo tolik lidí, že si už neměli ani kam sednout. Lehali si na celty kolem nás a všichni poslouchali a zpívali. Pak jsme skoro ani nešli spát.

Co je pro Falešnou kartu úplně nejdůležitější na světě?

Vlasťák: Aby nám nezdražili struny, rum, kokos a vepřový…
Jim: …a jablko …

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?

Vlasťák: Pomalu se nám blíží deset let kapely a zároveň i deset let osady, takže asi začneme připravovat oslavy. Jinak chceme víc trénovat, učit se nový věci a hlavně hrát, hrát a zase hrát…

Na internetu máte také své stránky, co o nich?

Milda: Začali jsme je s Vlasťákem tvořit už v roce 1999. Je tam o nás nepřeberné množství informací a kolem 350 fotek. Dočtete se tam podrobnosti o jednotlivých členech Falešné karty, o našich úspěších, v kronice jsou reportáže z vybraných akcí, je tam popsána naše historie, návštěvník si zda také může stáhnout mnoho zpěvníků našich písniček ale i známých trampských písniček, dále se zde dozvíte o termínech našich vystoupení, o fan klubu, v neposlední řadě také kontakty na nás. Nakonec nám můžete něco napsat do virtuálního cancáku.

Milan Belmondo Plch
Časopis Folk a Country, červen 2004