Falešná karta

Jak jsme si slíbili, tak jsme provedli – navázali jsme na vandru po Bobrůvce tam, kde jsme minule skončili. Bylo to v Olešinkách před Šiklovým mlýnem. Procházet Šiklákem jsme zavrhli a tak jsme navázali kousek pod Šiklákem. Tenhle vandr byl jednou věcí zvláštní – Milda s Weveruškou vzali poprvé na vandr i jejich 1,5 letou dcerušku Magdičku (Macíčka).

Vyrazili jsme tedy v sestavě: Milda, Weveruška, Macíček, Vlasťák a Hodnej Peťa.

Svačinka v polích nad Bobrůvkou.

Nedělní večer jsme strávili na zřícenině hradu Mitrova. Ohýnek, povídání, čaj s příchutí jehličí – nádherný večer. Weveruška přebaluje Macíčka.

Macíček ráno vstal v 5.30. Po hodinové procházce s mamkou a taťkou si dal ještě na hodinku šlofíček. Mezitím se probudili Vlasťák s H.P., udělali jsme snídani, sbalili se a vyrazili na další putování. Bohužel se zatáhla obloha a začalo drobně pršet. Déšť pomalu houstl a tak jsme poprosili Mildovy rodiče, aby pro Weverušku a Macíčka přijeli. Milda, Vlasťák a H.P. pokračovali i v dešti dál. Déšť ale pořád houstl až přešel v průtrž mračen…

Asi po další hodině chůze jsme se, promočení na kost, někdy kolem 16.00, rozhodli rozbalit bivak. Shodou okolností jsme zatábořili u louky, kam jsme předtím několik let jezdívali za kamarádama z Tišnova na legendární akci „Drahonínská svině“. Na tomhle fleku jsme byli nucení zůstat až do následujícího rána.

Ráno v 5. 00 přestalo pršet a vysvitlo sluníčku. Po snídani a zabalení věcí jsme vyrazili dál, směr Trenckova rokle. Šli jsme částečně po loukách, částečně po kamzičích stezkách na skalách.

Došli jsme až do Trenckovy rokle. Tady jsme se od Bobrůvky odpojili a šli Trenckovou roklí, romantickou divočinou lemovanou několika trampskými boudami a sruby až do Drahonína a pak do Olší.

Tam náš druhý vandr na Bobrůvku skončil. Už se těšíme na třetí pokračování, kdy půjdeme po Bobrůvce od Trenckovy rokle dál…